Antonín Procházka

* 5. 6. 1882 Vážany, Vyškov
† 9. 6. 1945 Brno 

malíř, ilustrátor, grafik, pedagog, sochař

Studium:
1893 - 1901  Arcibiskupské gymnázium, Kroměříž 
1901 - 1902  Univerzita Karlova, Praha (Právnická fakulta, práva)
1902 - 1904  Uměleckoprůmyslová škola (1885 - 1945), Praha
1904 - 1906  Akademie výtvarných umění, Praha
1913 Akademie výtvarných umění, Praha , Švabinský Max

Zastoupení ve sbírkách:
Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou 
Česká pojišťovna, Praha
Galerie Benedikta Rejta, Louny 
Galerie moderního umění, Hradec Králové
Galerie výtvarného umění v Ostravě
Moravská galerie, Brno
Moravské muzeum, Brno 
Museum Bochum, Bochum (DE)
Muzeum umění Olomouc
Národní galerie, Praha
Oblastní galerie Liberec
Oblastní galerie výtvarného umění, Zlín 
Státní galerie, Zlín 

zdroj: Archiv výtvarného umění

Výtvarný talent Antonína Procházky se projevil už v jeho raném dětství. Byl podporován matkou, která sama ráda malovala. Antonín maturoval na gymnáziu v Kroměříži, ve studiích pokračoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze (u pedagogů Vlaho Bukovace, Hanuše Schweigera, Maxe Švabinského). S několika kolegy zakládá skupinu Osma, jejíž výstavy v letech 1907 a 1908 byly signálem k nástupu za moderním uměním. Stává se členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V letech 1907-1908 podniká studijní cesty do Nizozemska, Francie, Itálie a Německa. Za pobytu v Berlíně se sblížil s malířkou Linkou Scheithauerovou, s níž se těsně před návratem do vlasti v roce 1908 oženil. Manželé Procházkovi se odstěhovali do Ostravy. Po první světové válce (Antonín Procházka prožil krátké válečné období v Sibini v dnešním Chorvatsku) odcházejí do Nového Města na Moravě, kde Antonín získal místo pedagoga na tamní reálce. Roku 1924 se Procházkovi natrvalo usadili v Brně, Procházka zde začínal opět jako středoškolský profesor kreslení na dívčím gymnáziu. Příchod obou umělců ovšem významně posílil moderně orientovanou Skupinu výtvarných umělců v Brně.
Soupis malířského díla Antonína Procházky z let 1904 - 1945 čítá na 140 položek. Byl také brilantním kreslířem, experimentoval s kombinacemi technik a znovuobjevoval některé již nepoužívané (enkaustika, vaječná tempera). Ve svém uměleckém vývoji prošel od raného příklonu k tvorbě Munchově, Daumierově a Cézannově (Hráči-l908, Muž s holí-1909), obdobím expresionismu a kubismu (Broskve - 1921, Kuřák - 1923, Holubář - 1924). Výrazové prostředky kubismu použil jako východiska k osobité výtvarné modifikaci. Po roce 1925 se s kubismem rozešel. Ke slovu se dostává malířův zájem o odkaz dávných kultur Orientu a Středomoří, starých mýtů i italské renesance, projevuje se jeho bytostný lyrismus. K oblíbeným námětům patří žena a krajina, výjevy z venkovského života (Plavení koní, Žně, Česání ovoce), motivy zvířat (kočky, kohouti). Do celého jeho díla se promítá touha dospět k velké lidské harmonii. Reaguje na krizové a tragické dějinné okamžiky (obraz Dessie z let 1935 - 36 jako odraz událostí v Habeši), ve chvílích, kdy je ohrožena existence národa, obrací pozornost k základním životním jistotám a hodnotám, právě pro které stojí za to žít a bojovat. Výjimečná vyspělost v technice, lehkost, s jakou zvládal výtvarné problémy i bohatá malířská invence předurčovaly Procházku k monumentálním úkolům. Ve druhé polovině třicátých let vytváří téměř výhradně obrazy velkých formátů. Za dvojdílnou alegorii Zdraví (1937), vytvořenou pro Světovou výstavu v Paříži, získává nejvyšší ocenění-Grand Prix. Pokračují alegorie Zlatý věk, Bacchanale, Dívčí válka a další, jejich řadu uzavírají Strom života a Stavitelství. V předvečer národní tragédie (1938) maluje pro brněnskou právnickou fakultu rozměrnou velkorysou kompozici (téměř 80 m2) Prométheus přináší lidstvu oheň. 
Po uzavření českých vysokých škol měl být obraz zničen, díky obětavosti a odvaze českých vězňů a řemeslníků se jej podařilo zachránit a dnes opět dominuje aule právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1941 dokončil Procházka monumentální malířskou skladbu Radosti života venkovského (275 x 800 cm), která zdobí Rytířský sál Nové radnice v Brně (také oddací síň).
Antonín Procházka byl všestranně vzdělaný umělec s hlubokým vztahem k literatuře a hudbě. Jeho ateliér byl vyhledávaným místem setkávání příslušníků brněnské umělecké obce. Roku 1946 byl in memoriam jmenován národním umělcem. Je po něm pojmenována ulice vedoucí z Pisárek do Kohoutovic (Antonína Procházky), kde ve svahu stojí rodinná vila Procházkových, a jedna z výstavních síní brněnského Domu umění na Malinovského náměstí.

zdroj: www.brno.cz